Historie                                                                                                                                                Na místě dnešního zámku Horní Hrad u obce Krásný Les stával v zalesněném údolí, nad soutokem dvou bystřin na skalnatém ostrohu hrad Haunštejn. Zachovaly se z něho pouze základy a sklepení staré, západní části a válcová, 15 m vysoká strážní věž, nazývaná Purkmistrovská. Královský hrad Haunštejn vznikl nejdříve na konci 13. století patrně na ochranu zemské stezky. Patřilo k němu nevelké území v těsném sousedství rozlehlejšího majetku klášterů v Doksanech a Postoloprtech. Až do konce 15. století byl hrad udělován jako léno různým feudálům. Jeho prvním známým držitelem byl loketský purkrabí Mikuláš Winkler, který jej přenechal kolem roku 1320 doksanskému klášteru. Od něho koupil Haunštejn roku 1336 Jan Lucemburský. Karel IV. rozšířil roku 1357 rovněž výměnou toto malé panství o 9 nedalekých vesnic patřících do té doby benediktinskému klášteru v Postoloprtech. Krátce potom přenechal Haunštejn Jetřichovi z Portic, jehož stejnojmenný strýc, vyšehradský probošt, byl císařovým oblíbencem. Jetřich zemřel někdy před rokem1395, protože toho roku se hrad připomíná jako přímé královské zboží Václava IV. Ten sem dosazoval purkrabí a roku 1422 zapsal hrad Haunštejn Štěpánu Kobrshanovi v domnění, že tento někdejší služebník krále Václava IV. bude střežit hrad a okolí proti husitům. Štěpán však z prospěchářských důvodů držel s husity proti okolním katolickým sousedům. V roce 1429 dokonce poskytl aktivní pomoc husitskému hejtmanovi Jakoubkovi z Vřesovic, který tehdy vtrhl do zdejší krajiny, zejména tím, že mu dal k dispozici svoje lidi jako průvodce. Hrad potom předal Vilému z Ilburka. Tento bojovný syn bývalého loketského purkrabího Půty z Ilburka si sám dělal nároky na loketskou zástavu a nechtěl se smířit s novými konkurenty, Šliky, s nimiž vedl vleklou drobnou válku. Podnikal z hradu časté pustošivé nájezdy do Loketského kraje, o kterých jednal roku 1444 dokonce zemský sněm. Kolem roku 1449 bylo asi dosaženo smíru a Vilém z Ilburka prodal nejen Haunštejn, ale i ostatní své državy v Podkrušnohoří Jindřichovi z Vejdy, příbuznému pánů z Plavna, který se přidal právě roku 1449 ke katolické jednotě strakonické, vedené Oldřichem z Rožmberka a namířené proti Jiřímu z Poděbrad. Poté byl hrad s panstvím postoupen Satanéřům z Drahovic, z nichž se zde v roku 1470 připomíná Hylbracht Satanéř. Jeho synové Oldřich a Václav drželi Haunštejn jako zápisné zboží až do roku 1497, kdy jim Vladislav II. udělil toto panství v dědičné léno. V roce 1497 se také poprvé připomíná samostatné opevnění Haunštejna. O původu tohoto tzv. svrchního hradu není však nic určitého známo. Je pravděpodobné, že se jednalo o předsunuté samostatné opevnění, které vzniklo v neklidných dobách 15. století a zaniklo ještě v druhé polovině 16. století. Stavba, jejíž podobu dnes neznáme, plnila především fortifikační funkci a nesloužila jako trvalé panské sídlo. Naposledy je doložena v roce 1544. Jejím jediným pozůstatkem je příkop východně od novogotické kaple, postavené zde v roce 1851. Potomci bratrů Satanéřů prodali roku 1528 hrad Haunštejn a panství Jindřichovi Šlikovi z Holíče, který ještě téhož roku zemřel na následky zranění z bitvy u Moháče (1526). Synové Jindřicha Šlika se zde na základě císařského majestátu z roku 1530 celkem neúspěšně pokoušeli o těžbu stříbra. V roce 1544 se o panství rozdělili, Kašpar získal tzv. svrchní hrad a Himlštejn, Jindřich vlastní Haunštejn. Jindřich sice přenechal svůj díl Kašparovi, ten však byl pro účast v prvním stavovském povstání roku 1547 potrestán převedením dědičného majetku opět v manství a navíc domácím vězením, neboť 2 roky nesměl vycházet z hradu. Tento celkem mírný trest Kašpar, zavázán šlechtickým slovem, opravdu dodržoval a teprve roce 1549 mu byly povoleny vycházky v obvodu panství od západu slunce. Za něho byly prováděny úpravy starého hradu, zejména přestavba obytného paláce. Celkový rozsah renesančních úprav v 16. století však není znám, zmizely při pozdějších přestavbách a ani dobové zprávy nepodávají přesnější informace. Kašpar Šlik zemřel po roce 1566 a po jeho smrti byl hrad propuštěn z manství. Haunštejn později získal syn Jindřich, po jehož smrti (1587) vládl na hradě bratr Bedřich jako poručník jeho nezletilého syna Kašpara. Brzy po dosažení dospělosti se Kašpar oženil s Alžbětou z Donína. Po Bílé hoře odjeli oba manželé ze země, ale roku 1623 jim byl konfiskovaný majetek po prokázání neviny vrácen. Kašpar Šlik zemřel už roku 1624 a vdova Alžběta odmítla přestup ke katolictví, Haunštejn prodala a roku 1628 odjela do saského Annaberku. Nový majitel hradu a panství Jindřich Šlik se patrně domníval, že své příbuzné v emigraci Alžbětě Šlikové nebude muset splatit dojednanou částku. Ta ovšem energicky hájila svá práva a roku 1631, za saského vpádu do Čech, se načas na Haunštejn nastěhovala. Ale s odchodem Sasů musela odejít i ona. Za třicetileté války nebylo ušetřeno ani haunštejnské panství, roku 1642 vyplenili Švédové okolí hradu a vypálili podhradí. Jindřich Šlik zemřel roku 1650 a odkázal velkou část jmění (50 000 zlatých) chebským jezuitům na zřízení koleje. Jeho jediný syn František Arnošt byl v té době kartouzským novicem, ale jakmile se to dověděl, vystoupil z řádu a ujal se dědictví sám. 1500 zlatých, které poslal jezuitům do Chebu jako náhradu, nemohlo pochopitelně řád uspokojit, a tak došlo k vleklému soudnímu sporu. Šlik proces prohrál, a když jezuité odmítli jako náhradu nabízený Haunštejn a trvali na vyplacení hotovosti, byl nucen roku 1663 panství prodat sasko-lauenburskému knížeti Juliovi Jindřichovi a jezuitům zaplatit. Od té doby patřil Haunštejn k ostrovskému panství, a to až do roku 1811, kdy byl Haunštejn opět vyčleněn jako samostatné panství spravované královskou komorou a roku 1839 prodán hraběnce Gabriele Buquoyové. Za ní a za jejího nástupce Ferdinanda Buquoye byl hrad přestavěn na zámek. Dvě stavební etapy (1840–1850 a 1878 až 1882) zcela změnily starobylý a nevelký hrad, renesančními úpravami jen málo dotčený, na prostorný zámek ve stylu tehdy módní pseudogotiky. Buquoyové vlastnili Haunštejn až do roku 1945, i když zde trvale nesídlili. Poté se stal zámek majetkem československého státu.

V roce 1971 bylo u hradu založeno arboretum a botanická zahrada s mnoha u nás unikátními druhy rostlin.

Zajímavá místa v okolí
kaple Zvěstování Panně Marii	Horní Hrad	0.1km
socha Madony	Krásný Les	1.1km
kostel sv. Petra a Pavla	Krásný Les	1.1km
hrad Himlštejn	Peklo	2.0km
sousoší Nejsvětější Trojice	Stráž nad Ohří	2.6km

Karlovarský kraj    obec Horní Hrad

hrad Hauenštejn-zachovalý, přístupný v návštěvních hodinách

• Úvodní stránka
• HRADY
• ZÁMKY
• TVRZE
• reklama